Krev lásky-6.Díl

27. dubna 2009 v 20:56 |  My FF
projektový den ubíhal tak rychle.Velký chaos, plno stanovišť a ještě provokativní kluci z vedlejší třídy.Bylo toho moc.Ještě že tam je Eliška.Když jsem šla ze školy na oběd na chodbě jsem se sešla s Edwardem a šly jsme spolu.Po obědě jsem šla zpátky bohužel sama protože Edward musel něco vyřídit.Zrovna jsem přecházela ale v tom najednou jsem se otočila a jenom jsem viděla přední světla auta které se řítilo tak nekonečnou rychlostí.Tak hroznou že jsem mohla jenom zakřičet.A pak už jsem uslyšela jenom zvuk rozpadajícího skla a něčí řev tak zoufalý a bezmocný.Pak už jsem začala pociťovat bolesti.A jenom někde v dálce přitom ta osoba bylo tak blízko jsem slyšela vzlykavý pláč bez slz"Prosím Jano ne.Jano.prosím,prosím."Edward se nade mnou skláněl ale ztrácela jsem ho a nešlo to zastavit.Najednou byla jenom tma.Jsem mrtvá pomyslela jsem si.Takhle přece nebe ošklivé není pomyslela jsem si opět.A pak mě opět něco přemohlo a už jsem nic neviděla.
Z pohledu Edwarda:
Nemohl jsem se pohnout,... svět se uzavřel,nemohl dýchat nemohl nic.Stáhl se pryč z dozoru ,....zemřel.Srdce se mi roztříštilo na tak neuvěřitelné malé kousky že se už nikdy neposkládají.Ten obraz ten obraz dívky která tvořila můj život který bez ní nemohl být tam ležela bezmocně pod autem.Nemohl jsem udělat nic mohl jsem se jenom utápět v mé bolesti která mě bude po zbytek věčnosti trápit.Alice zavolala sanitku.Přijela okamžitě... to houkání.. srdce lámající.V nemocnici jsem věděl že už můžu jenom čekat.Carlisle ke mně přišel"Edwarde.Je továžné moc dobře to víš.Je v kómatu a na to ani upíří jed nepomůže.Můžeme jenom čekat"nechtěl jsem tomu věřit ,ne to nemohla být pravda to nás nemohlo potkat.Tohle ne."Edwarde lidi v kómatu slyší mluv na ní prosím tě Edwarde.Její rodiče tu budou za chvíly.Edwarde poslouchej mně"Neodpovídal jsem jenom jsem se zvedl a šel za ní.Když jsem jí uviděl klesl jsem na kolena.Tohle není ona opakoval jsem si tohle ne.Najednou jsem ucítil někoho ramena byla to Janina plakající maminka."Edwarde.Prosím pomoz jí prosím.Vzchop se Edwarde prosím"prosila a slzy jí zmáčely obličej.Její táta tam stál taky zoufalý muž.Moje bolest mě ještě víc pohltila umíral jsem s ní každou vteřinou,každou minutou co ona ztrácela sílu jsem jí ztrácel také.Vstal jsem,vzchopil jsem se šel jsem k posteli a chytil ji za ruku.Byla tak křehká že jsem ani nevěřil že je to ona.Rty měla bílé a obličej nezdravý a oblepený náplastmi a obvazi.Sedl jsem a tiše vzlykal a vyčítal jsem si že jsem tomu nezabránil.
Pohled Janiny mámy:
Vletěla jsem do pokoje.Nevěřila jsem tomu to se nemohlo stát ne.To není moje dcera ne.Slzy mi stékaly z očí.Najednou jsem spatřila Edwarda pohled na jeho zubožené tělo na jeho umírající obličej to bylo nesnesitelné.Umíral každou chvíly co ztrácela sílu tak moc ji miloval tak že to ani nemohlo být obyčejné lidské pouto jako kdyb to bylo něco víc něco v co jsem nikdy nevěřila.Pohled na něho bylo horší než podívat se Janě do obvázaného obličeje.Promluvila jsem na něj ale neodpovídal byl jako šílený jako by se z toho zbláznil.Jenom vstal a chytil jí za ruku.Odešla jsem viděla jsem tam všechny Cullenovi.Eliška tiše vzlykala po boku Jaspera,Esme měla ten trpějící výraz,Světlanka se koukala do prázdna,Carlisle byl umučený.Pohled byl na ně hrozný chovaly se jako kdyby to byla jejich dcera ne moje.Esme šla ke mně a objala mně.Všechno jsem to nechápala."Jaké je pouto mezi Edwardem a Janou to není normální.Ten kluk umírá víc než ona.Nelžete mi.Co jste?"vychrlila jsem v návalu stresu.Esme a celá rodina se na mně podívaly."Ano nemá cenu mít tajnosti.Nejsme normální.Nejsme lidi.Nikdy nic nejíme a nepijeme,jsme nesmrtelní,jsme neuvěřitelně silní a rychlý"řekl Carlisle a odmlčel se.Najednou mi všechno došlo ty Janiny knížky o upírech ty nesmyslné bláboly že by chtěla být nesmrtelná oni jsou.......upíři?"Oh to není možné.....upíři"řekla jsem.Přikývly,vydechla jsem nevěřícně."Tak proč jí nějak nepomůžete?"řekla jsem."Je v kómatu to už nejde musíme čekat."řekla Esme."Na co?Na co až se váš syn zblázní nebo až ....se jí něco stane!!"křičela jsem.Esme mně uklidnila a posadila na židly.Nemohla jsem žít ve reálném světě tohle bylo neskutečné.
Pohled Jany:
Slyšela jsem jako Carlisle říka Edwardovi "lidi v kómatu slyší.,Mluv na ní" a opravdu slyšela jsem ale nemohla jsem pohnout zamrkat otevřít oči nic nic absolutně nic.Mohla jsem jenom slyšet a ostatní bylo na mém těle mrtvé a mohla jsem ho probrat k životu jenom vlastní vůlí.Najednou jsem slyšela mojí mámu ona tu bylo chtěla jsem se zvednout a obejmout ji.Mluvila na Edwarda pomoz jí Edward tu byl musím se probrat žiju jenom pro něj jestli se mi něco stane zabiju i jeho.Chtěla jsem ho políbit obejmout jeho chladné tělo.Ale nechtěla jsem vidět jeho obličej po chvíly jsem slyšela z chodby křičet mámu křičela že horší pohled neviděla.Říkala že vipadá jako kdyby se zbláznil jako kdyby ho mučily tak hrozně.Mluvil na mně"Jano prosím.Zůstaň to mipřece nemůžes udělat tohle ne.Jano.Nedokázal jsem ti pomoct předtím tak ti musím pomoct teď prosím vrať se ke mně."a on plakal neronil slzy to nemohl ale vzlykal.Lámalo mi to srdce chtěla jsem ho obejmout.Musím žít pro něj pro naší věčnost pro jeho srdce.Musíš Jano přikázala jsem si.
Dnes vše
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jonaska- tvůj best friendík Jonaska- tvůj best friendík | Web | 27. dubna 2009 v 21:43 | Reagovat

JAninko úžasný!!!!!  Ty moje zlato, ty kdyby si umřela, nevím mno!!!! :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama